(zhudebnění od autora Jiko zde)
Když
zlobí mě myš
a klávesnice drhne
prázdná je spíž
kafe se zvrhne
rozbiju abakus
prchne mi autobus
na hlavu trusu kus
přistane ptačí
(a boty tlačí)
mám jeden malý sen
co pod víčka se vtlačí:
že třeba za měsíc
anebo zítra už – kdo ví?
Koupím si ostrov svůj
koko-soví
Bo na koko-sovích ostrovech
tam rumy rostou na stromech
a taky kafe s medem
já uložím se na pláži
a zkusím kolik dokáži
koktejlů vypít s ledem.
Když
tíží mě kříž
že taky život drhne
samoty mříž
do zad nůž vrhne
skřípe mi skus
štěstí má skluz
a moje blues
čím dál víc hořkne
(a srdce mokne)
mám jeden malý sen
co ze za slzy jukne
že třeba za měsíc
anebo zítra už – kdo ví?
Koupím si ostrov svůj
koko-soví
Bo na koko-sovích ostrovech
tam rumy rostou na stromech
a taky kafe s medem
já uložím se na pláži
a zkusím kolik dokáži
koktejlů vypít s ledem.
Tam nedopluje deprese
i černá vůbec nesnese
ten koko-soví eden
a jestli to tam neznáte
tak na co ještě čekáte -
vyplujem zítra....
Jedem?
Zas mikrovlnky táhnou
Za sebou paneláky
K rybníkům posedají
A jejich lidi taky
Skládací ohně
K večeři bramboráky
Pověsit prádlo
A po západu satelit
Zas mikrovlnky táhnou
k přírodě zpátky – najít klid
Bytem se prohání
Neviditelná kočka
Milejdy černá je jak zimní noc
Líčíme cukroví –
Do tmy si počká
Je mastmi mazaná víc než jen moc
Mizí nám pod vanou
Do čičích vesmírů
Značí svou starrgate kočičím tentononc
Kupujem konzervy
Kuřátka vaříme
Snad si nás povšimne alespoň do vánoc
Náš kocour
hraje na kytaru
bez kapodastru
a
z kocouřích jen not.
Snad skládá píseň
o plné misce
z alabastru
či
bezvýznamu bot.
Pak nad kuřátkem
mňoukne líně:
"Je příliš malé,
buď jak buď!"
Nažere se
a v křesle dříme...
V noci se změní
v černou rtuť.
Soused pouští techno -
to přestává všechno!
Celý dlouhý večer
- až by jeden brečel.
A já brečet nebudu
radši něco vyvedu.
/Třeba zajdu - do kina. /
Soused hraje techno -
já už ho znám všechno.
Duní celý večer
- až by jeden brečel.
A já brečet nebudu
radši něco vyvedu.
/Anebo do vinárny /
Nesnáším budíka
když k ránu dotiká
a spustí svý: tudududu
Dostal by na hubu
kdyby jen
nějakou
měl
už
by ji
zas neměl
a byl by bez zubů
Nesnáším budíka
ačkoli netiká
protože je šmejd
digitální
V pátek ráno hnedka
Potkala jsem dědka
Potkala jsem dědka
let měl čtyřicet
On se šoural na rohu
A nadával na nohu
A nadával na nohu
A na celej svět
Chvilku jenom maličkou
Až tě vezmu paličkou
Až tě vezmu paličkou
Budeš šťastnej hned
sedím pod gaučem, pod kterej se už dávno nevejdu
dělám si bábovišky
a míchám čaj
tyčkou
z ledu
všechny svý sny
vždycky nosím s sebou
tak jich mám
plnou kapsu
levou
tu pravou taky
a na čele kotletu
obalenou
v kornflejkú
sedím pod gaučem pod kterej se už dávno nevejdu
miluju tuhle kockovanou deku
roztřeparáděnou
a třásně
mě šimraj pod uchem
nšo-či
oči
a lucernišky
všechny svý sny
vždycky nosím s sebou
na srdcedlani
na čele kotletu
obalenou
v kornflejkú
míchám si čaj
hůlkou
z ledu
bubliny z fáček
praskám si
maluju prstem
sedmou duhu
a citrón svítí
jako lampión
když z kostek stavím
další svět
Claudie Nováková
Máte rádi sníh?