za rohem prázdno a za ním roh

Moonlight Cove 

 prolog:

• Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda... (Tevis) 

• ..., šel bych docela pomaloučku ke studánce… ( Antoine de Saint Exupéry) 

• z rozhovoru Ivana Adamoviče s Kevinem Warwickem:
  
  Setkal jste se s nějakou kritikou tohoto experimentu? Vyčítal vám někdo, že pokus je proti přírodě?  
  
  Ne ze strany vědců, ale dostal jsem spoustu emailů od věřících, kteří tím byli roztrpčeni. Myslím, že v bibli se píše o znamení bestie a o tom, že každý, kdo má na paži takovou značku, je služebníkem ďábla. Kolegové, kteří mi s pokusem pomáhali, si z toho chtěli dělat legraci a chtěli mi dát čip s identifikačním číslem 666, ale z neznámého důvodu nefungoval, i když po technické stránce s ním bylo všechno v pořádku. Takže jsem dostal čip číslo 161.  

   To znamená co? 
  
  Nevím, prostě číslo, které ve mně fungovalo... 

K čemu je vlastně dobrý být hrdinou
Když někdy žiju jen díky nedostatku odvahy
Meče už dávno zrezivěly
Zbytečné rožně na odpadky
Tak jako stromy v parku
Zvadlým
Zvaným svět

K čemu je vlastně dobrý  pořád jít
Když úsměv tlačí, je mi malej
V letošní kolekci
Porcelánu
Jedinej slon
A není růžovej

Všechna ta světla, Lestate
Všechna ta slova
Laminace
Silikony
HAL–9000 pod kůží
Nedobrovolných Warwicků
K večeří smetí
z cibuláku

Za předpis na život
Zas další doplatek
Iluze rozhovoru
Pro pozůstalé
Baby-lone

K čemu je vlastně touha po křídlech
Když někdy ani krok

K čemu je vlastně dobrý být hrdinou
A čekat na vítr
Napínat uši mezi slovy

Ve chvílích ticha
Slyším
Jak rostou dráty
Ode mě ke mně
Plný
Sněhu
Zalitá v epoxidu
Obrůstám plechem
A šupinami

táta mi dával hořkou pivní pěnu  

Jsou cesty slepých
Ptáků prázdně plné
A každá končí
Za očima
Míry co chlastá
Od patnácti let 
 

Na větvi trní křídla padlých draků  

Hraju si s ohněm
Od souvrati
Zapadá slunce hoří
Les
Vánočních sosen
Přerostlých
Na smetiště 
 

Že včera není už nikdy nebude 

Ještě se usmát
Bez pravidel
Políbit z lásky
Poznat ženu
Své stopy spálit
Poznat Řím 
 

Ještě se usmát na cestě k Neapoli 

Vrátit se zpátky před početí
Doufat, že znovu
nezbloudím

interview s upírem 

...nechci
už ani
moje oči
nechtějí
ani půl písmenka
pláču
žiletky
informací

 a
mantra
mantrou
mantrou
je
nenávist 

všechna ta světla, Lestate,
jsou jenom ostrovy zapomnění
jsou jenom ploty
pro náš strach
(a krysy) 

zvracíme slova
pavučiny
tak dávno
zvadly
i růže z papíru
a voda hoří
v našich snech 

nad miskou čajovou
dýcháme stejnou vůni 

a
mantra
mantrou
mantrou
je
nenávist

let nepovolen 

Nasrat!
(na to všechno)
řekl, a nebylo to žádný
sotto voce
v rukách mu kvetla
média metropole

(tak jako zmrzly květy
magnólií
dnes ráno v opuštěným parku)
 

a saze slzí se sypaly
skrz dno
samoSpádem
ohořelý

pak tančil
tak jako
na plotě klaun
v střevících
rozstřepených
s poslední mincí
od Charóna
a cestou polopatou

tak starožitně ospalej
a trochu
rumem slepý/í
 
a fotka Indiána
sněžila až na dno
a jména došla
nešeptáno'

a samota (se)
zraňovala
o sobce střech

(po světě je mi vždycky špatně)

 ... pod hladinou 

Možná
Jsou rána
Krásná
I za tou
Mlhou
 

(já vidím děti v kukuřici)

Střepy
Se lepí
Do krve
Usínám
K ránu
Nad ránem
Vstanem
Mrtví
Poprvé

(nechtěj být rušeny)

Vlna je voda
Dlouho
Nehlazená
Vítr má
Dlaně
Plné
Hran

(já jak jak rohy lžu)

Na poli leží
Stíny černý niti
Střepy se lepí
Do paměti

 
Nocí se bojí každý sám

27 

Sunshine v únorovém
podvečeru
v té zemi žen teče
pot
do očí štípe
one - two- three
smích blízkých
cizích
dalekých 
 

/že prý je Greenpeace
vrátí zpátky
do moře/

k svačině salát
tyčinky co jim
Twiggy dala jméno -
hej mámo , navař
v kuchyni vypečeno
řetěz je dlouhej zdá se

/dokola ju-ju doktorů/

zameťme smetí pod koberec
anebo radši pod postel
čas sténá jako pornoherec
jsme jenom kila na odstřel

reklama točí kolovrátek
dejte si seitan, soju, robi
ke kafi nejlíp biochrom...
/a džíny zase išišel/
 

a kolik váží kosti holek
hubenejch jako jejich duše
bolavá touhou po duze?
kolik z nich zbylo k převážení
která je ještě, která není
dál tenhle týden
v záruce?

 /Marie měla 27
a nebylo to vůbec let/
 

Sunshine v únorovém
podvečeru
v té zemi žen
teče pot
do očí štípe
smích

/že na to nejsou chvíli samy
jistotu hledat mezi kolonkami..../
 

A
zatím
venku
smutkem
tloustne
svět....

 za rohem prázdno a za ním roh... 

prolog:

V úhlu, který svíraly Pancras Road a York Way, bylo zřejmě něco takového, co imaga odrazovalo....
China Miéville, Amalgám

 Že slz je víc než
lentilek
jahod
la hod
ná
nahot
a čehý
citů
i po 

/hrkavé prázdno zarohů/

že jsou
tak
sladké
cizí smutky.
Rovnáme
pevně nesvé
skrutky

/to bylo tak mlela pila mák..../

jsou slova tabu
a tabun slov...
blesk řekneš klidně
díky Divišovi
a zbytek odpiš
do zásob

za sedm klíčků
čtyři piny
a trochu drobných
na šupiny
 

/zapomeň láska, touha, hrob..../

a pro každého kontejnery
bonsaje vět
vzory stop
směrovky křičí
proti tichu
z lékárny
přesné dávky
smíchu
a všechno kolem pořád foťte

 

/před  použitím znehodnoťte/

Gummy bear 

Umývám ruce
I s nádobím
Cukr se sype 
ze všech stran
V kompotech
Minerálkách
Hlasech
Přeslazeno

 
/přes devět měsíců
po-ma-lu při-dá-va-li
do vody k monoxylu.
a dřevo sládlo
kamenělo/

Když mají na víno,
tak ať platí
až třísky lítaj
Pod nehty 
Do dlaní zebe
Nehořelo
Popelavý nebe

V noci
na balkóně
mezi tmou
rozsvěcím
bez pravidel

 
/ svou další
tak krásně trpkou...
 

a že prý do rakve/

no signal 

 

...střepy jsou střepy jsou střepy jsou střepy.

/zpěv za obzorem,
z klanu žetonů/

ke stropu pára
t
 

pak:

mapy bez legend
symbolika mravenců
v nádražním automatu
na kafe Dallmayre
maare
a nadbytečnost
měsíce

/sněhočerná/

při nedostatku střech

/vítr
co
s bouřkou vstupuje
do všech mých pokojů /

že nikdo neposlouchá
mlčím
/slza
mi/

kurwadrát 

(zuidebnění od autora Octopus Syd najdete zde) 

/střepy modrých žárovek
bloudí pod kůží
do nejarmarku/

kozy rozšiřují poušť /i bez publika/  

  

s přihlédnutím
k:

teorii všeho
možnému výbuchu Slunce za šest let
boji za práva
plastových betlémů
invariabilitě
nákupních žetonů
na svazcích klíčů

/jakož i
nezbytnosti
bleděmodrých paruk pro ratlíky
a
zkracování zpráv/nezbývá než:obracet dny
zvědavě jako kameny
a
předefinovat ploštice

 studený měsíc, listy mřou 
 

na prst mi sedaj
zmatená písmena
láká je asi
střelka zlámaná

 

prázdnota bolí
a nechce se dát
ošetřit

 

že kafe solí
zas zkouším
osladit

 

noc kreslím žlutou
a slunce černejma
posílám vzkazy -
adresa neznámá

Zas                                                    
na dně                            
nenašla jsem                
nic než můru                  
/křídla má spálený/      

hořely knihy                      
zas ve všech snech       
svý stopy spálit                
jen mě nech                    
a vymejt                            
na prach                           
rozpustit                           

nechci se nechat           
preparovat                        
předvádět studentům          
do lihu                               
založená                           

 
Zas                                    
na dně                              
nenašla jsem                   
nic než strach                   
/plavat zná bez chyby/    

Brali mi míru                    
zas v těch zdech              
že budu třetí zleva           
unisex                               
sektorová

pod nehtem třísku
    a další pod duší
            nohy jdou
              kam zas
         to se netuší
      přepíjet žízeň
             po životě
    dlaně jsou plný
  jako díry v plotě 

jsou stezky vlčí
    trní plné...

 

nechci se nechat
p o r o v n a t